Rodáci 2005

přidáno: 8. 2. 2011 12:06, autor: Obec Paceřice   [ aktualizováno 8. 2. 2011 12:20 ]
Původně vloženo 9.2.2006, autor: Administrátor

První sjezd rodáků byl, podle pamětníků,v restauraci Na hvězdě na Žďárku. Od roku 2000 se již pravidelně koná vždy druhou sobotu v září a to vždy v klubovně hasičů Paceřicích. Tak tomu bylo i letos. Ten letošní byl ale poněkud jiný, než ty předchozí.

A o tu změnu se postarala Taneční a pohybová škola Ilma majitelkou Mgr. Ilonou Šulcovou. Zajistili ozvučení před hasičskou zbrojnicí a pí. Mgr. Šulcová se ujala moderování celého odpoledne. V době od 15-ti hodin do 16-ti hodin, kdy se účastníci sjížděli, seznamovala s historií a zajímavostmi jednotlivých částí obce – Studnic, Kozic, Husy a Stádla. Ti, kteří nemohli přijít na sraz rodáků mohli poslouchat dění před hasičskou zbrojnicí z obecního rozhlasu.

 V 16 hodin zahájil sjezd rodáků starosta obce Ing. Jan Lamač.

 Tak vážení rodáci, vážení přátelé, příbuzní a známí a příznivci obce Paceřice, mám radost, že vás můžu opět přivítat na dnešním srazu, že vás zde vidím v takovém počtu.Vidím zde tváře známé i méně známé – alespoň pro mě, protože jsou zde třeba poprvé a rozhodně bych se s nimi chtěl blíže poznat a chtěl bych poznat jejich názory, poznatky a dojmy z obce Paceřice, kterou si jistě pamatují z dob svého mládí a mohou srovnávat a mohou nám třeba i říci, co bychom měli dělat lépe a co by obec potřebovala. Rozhodně bych byl vděčný za každý projev – ať již kladný, nebo záporný, abychom měli inspiraci do naší další činnosti a do další práce.

Myslím si, že při této slavnostní příležitosti se nesluší dlouho povídat, protože máme, jak jste zkonstatovali, nebo mohli vidět, docela bohatý program, takže na nějaké řeči nikdo není zvědavý, každý se chce pobavit navzájem. Já vám přeji, aby se vám zde líbilo, abyste se sem rádi vraceli a aby naše obce, spolu s vámi, vzkvétala, abychom ty nové úkoly, které před námi stojí, zvládli na výbornou! Aby naše další generace měla na co vzpomínat, stejně tak, jako vzpomínáme my na ty generace, které vybudovaly veřejný vodovod, které vybudovaly sbor dobrovolných hasičů. Tento založily již v předminulém století, kdy budovaly školy a pečovaly o vzdělanost a o lidské zdroje, jak se dneska říká. Takže aby po nás taky něco zůstalo, abychom se domluvili.

Myslím, že děláme určité kroky pro to, aby tato obec měla ty podklady, které potřebuje pro rozvoj, tzn. plány rozvoje obce, regionální a operační program – je možné k nahlédnutí na OÚ. Dále se zpracovávají komplexní pozemkové úpravy, které předpokládají zase vývoj v nějakých dalších 50, 100letech, jak by se obec tedy rozvíjela k lepšímu, aby se nenaplnily vize, které byly v minulém období, kdy obec Paceřice byla odsouzena k vymření.Čili ještě jednou vás všechny vítám a přeji příjemnou zábavu. A doufám, že se vám zde bude líbit a tímto požaduji dnešní akci za oficiálně zahájenou. Děkuji a předám slovo zpět slečně Iloně Šulcové.

 A pak už začalo pestré vystoupení malých, ale i starších tanečníků.V pestrém tanečním reji vystoupily mažoretky ve svém pódiovém vystoupení. Nejprve mladší a potom starší. Dále vystoupila taneční skupina juniorů ve swingovém rytmu Memory Elvis Presley. V polčičkovém rytmu „Večerníčku“ zaujala mladší dětská věková kategorie, mistři České republiky v plesových choreografiích. Dále pak vystoupili reprezentanti České republiky na Mistrovství Evropy a světa ve Swing Dance - Eva Holubcová a Vojta Kořínek, čtvrtí na MSaE v Maďarském Dunajvhárosi. Venkovní vystoupení uzavřeli svým vystoupením s Mixing Blues Eva Holubcová a David Hlůže.

Tanečnice i tanečníci podávali obdivuhodné výkony a to i na travnatém a silně nerovném terénu. Ale abychom nezůstali jen při tancování. V průběhu vystoupení se představili svými vzpomínkami naši vzácní hosté, kterými nebyl nikdo jiný než ředitel botanické zahrady Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze Mgr. Václav Větvička a Proděkan Fakulty dopravní ČVUT,vedoucí Katedry informatiky a telekomunikací Prof. Ing. Petr Moos CSc. Jejich vystoupení jsme zaznamenali na magnetofon, přepsali a po autorizaci jsme zařadili do tohoto příspěvku. Tento odpolední blok byl zakončen společným fotografováním. Další program pokračoval již v klubovně hasičů. Ale o tom až příště. Nyní Vám předládáme několik fotografií. Abych nezapomněl, pro ty kteří mají video máme celé odpoledne natočeno na kazetě a zájemci si ji mohou zakoupit. V případě zájmu volejte obecní úřad tel. 482 758 008.

Ve večerním programu vystoupila Veronika Horáčková z Frýdštejna, žákyně ZŠ Jenišovice a reprezentantka České republiky ME dětí v Polsku a David Hlůže , pro tento večer náhradní partner.

 Vzpomínání Mgr. Václava Větvičky
Ředitele botanické zahrady Přírodovědecké fakulty University  Karlovy v Praze

Dobrý den.

Mám takový pocit, že vám přerušuji umělecký dojem, radši nebudu moc povídat. Dostal jsem se sem a jsem  rád, že jsem se dostal. Vloni jsem nemohl, už jsem byl  také pozván, díky panu inženýrovi Lamačovi.

Kdyby nebylo už zmíněného zdejšího kantora Václava Větvičky a jeho staré školy, oné malé budovy  u „dálnice“, jistě víte která to je, tak by se tam nenarodil můj tatínek,  který měl celoživotní vzpomínku na toto místo. Ta spočívala v tom, že to byla, jak jistě víte, jednotřídka a že v té třídě, kde dědeček učil, babička také vařila na kamnech a v kolíbce tam vřískal můj tatínek. To rušilo vyučování, takže babička na pokyn  dědečka vzala mého tatínka a chvilku ho nosila na ruce. Pak šla někam do komory, vrátila se a tatínek pořád   nějak vřískal a ona potřebovala mít volné ruce a nevěděla, kam s ním. Zapomněla, že předtím v kamnech zatopila, a tatínka posadila na ty rozžhavené pláty a on s tím chudák, bohužel jenom svůj krátký život, trpěl. Nevyzývám Vás vyzývat k tomu, abyste tak trpěli, ale zkuste si sednout zadkem, malým, tím kojeneckým, jemňounkým, na rozžhavené pláty. Tak to je jedna tradovaná vzpomínka v naší rodině spojená s obcí Paceřice.

Jinak moje babička byla rozená Kvintusová z té malé chaloupky pod prodejnou Jednoty na návsi, tam na té křižovatce, já myslím, že je teďka červená. Tam bydleli Kvintusovi a odtamtud byla moje babička, takže to jsou mé kořeny paceřické a jsem Vám vděčen, že jsem mezi Vás mohl zavítat i když je to ob generaci, nebo ob generace  dvě. Děkuji.

PS. Dědeček si pravidelně zapisoval den za dnem jaké bylo koncem 19. století tady počasí. Záznamy o tom i různé jiné poznámky se zachovaly a máme je v rodinném archivu.

Vzpomínání Prof. Ing. Petra Moose CSc
Děkana Fakulty dopravní ČVUT,
vedoucí Katedry informatiky a telekomunikací

Před chvilkou mladí tanečníci prokázali to, co já jsem už jako malý kluk tušil. Paceřáci a lidé z  blízkého okolí Paceřic, musí být úžasní sportovci.  Když jsme jako kluci z Liberce jezdili do Turnova obdivovat  Český ráj, tak ten kopec Paceřák překonat byl velký sportovní výkon a já jsem si říkal - když ti paceřičští musí tento kopec zdolávat téměř denně, tak to musí být opravdu úžasní sportovci. A že jsou také úžasnými kulturními aktéry a  zdatnými baviči či provozovateli takových krásných podniků jako je dnešní setkání, to jsem se také dozvěděl už z historie. Například, objevili jsme na chalupě takovou malou pozvánku na ples z roku 1911 a tam si představte stálo, že ten ples pořádá čtenářský kroužek a že první dáma na tom plese bude platit korunu dvacet, druhá dáma bude platit 80 haléřů. Takže máme k dispozici i finanční  relace náročnosti zábav, ale hlavně jsme si uvědomili, že  se v Paceřicích kdysi konalo mnoho krásných akcí.
Ale ještě jedna vzpomínka, velice  zvláštní a nevím jestli ji mám vůbec vyslovit. My jsme s kamarády šli jednou na začátku prázdnin, z Českého ráje pěšky do Liberce. Nesli jsme delší tyč na rameni mezi sebou a na ni jsme sušili stan pod kterým jsme spali a mysleli jsme si, že nás někdo sveze stopem. Nesvezl, protože takové vandráky, kdo by bral, a navíc s mokrým hadrem přes tyč. Ale tady někde blízko Paceřic bylo družstevní pole, kde byly jahody. A my jsme se do toho pole  posadili a trošku jsme se občerstvovali. Teď si ale představte, že zastavila vedle šestsettrojka – auto tehdejších „papalášů“. No my jsme  ztuhli. Pánové vyskočili z auta,  bylo vidět, že nechtějí moc dlouho povídat, ale hned spustili: „Mládenci vy asi tady jste  ta brigáda, že jo, patrně ano a jak se vám trhá“?  My jsme řekli, že se nám trhá dobře. Pánové nás pochválili a další rozhovor již neměl dlouhého  trvání. Protože bylo horko, pánové zase zalezli do té šestsettrojky a my jsme si mysleli, že epizoda končí. Kdepak. V jakémsi  okresním listu vyšla fotografie s informací o tom, že brigádníci pomáhají sbírat jahody. Zkrátka a dobře i takováto  příhoda se  mohla v našem dětství stát, protože je zde kraj bohatý nejen na jahody, ale i na příběhy.
Já Vám přeji abyste se dobře bavili a děkuji za pozvání. Jsem vděčný, že tady můžeme s manželkou mezi vámi být. Cítíme se opravdu jako doma, a to nejenom jako nějací „lufťáci“, nějaká „náplava“,  která tady z Prahy přišla, ale my se zde cítíme opravdu hezky, inu jako doma.
Díky moc.

Ukázka z FOTOGALERIE ( zobrazit celou fotogalerii )