Kronika obce‎ > ‎Všechny články‎ > ‎

Prusko - Rakouská válka roku 1866 u nás v obci

přidáno: 4. 3. 2011 0:31, autor: Obec Paceřice   [ aktualizováno 4. 3. 2011 0:36 ]
Původně přidáno 24.1.2006, autor administrátor
 
Střípek z Pamětní knihy Veteránského spolku Jenšovické osady. Přepsáno doslovně podle rukopisu velebného pana P. Václava Krupičky, tehdejšího kaplana v Jenišovicích.

Zkvétání a zmáhání se spolku veteránů bylo bohužel přerušeno vpádem Prusů do naší milé vlasti české. Dne 17 června 1866 vydalo Jeho Veličenství, Císař a král náš František Josef I. manifest k národům svým, v němž vykládá příčiny, pro které zbraně se uchopiti a mečem práva svá brániti si umínil.

Dne 18 června vtrhli Prusové už až do Žitavy, poněvádž Sasko bylo našim spojencem, a ob- sadili také Drážďany. Vojsko rakousské stahovalo se už delší čas na hranice saskopruské a i v Jenšovicích byli 17 června husaři Lichtenšteinští ubytováni; taktéž v Hrubém Rohozci, v Malém Rohozci, v Daliměřicích, Paceřicích, Vodalnovicích, na Hvězdě a v Sichrově. Vojsko toto jenjen prahlo po krvavé srážce s Prusy.

Prusové nenaleznuvše ale na hranicích téměř žádného odporu, táhli dále do Čech, a obsadili dne 23 června ráno Chrastavu (Kratzau) a k večeru Liberec. Dne 24 června, na den sv. Jana Křtitele vyjeli jim naproti naši husaři se svou baterií a tu u Dlouhých Mostů okolo 3tí hodiny odpoledne přišlo ku krvavé půtce, v nichžto jedna škadrona našich husarů Lichtenšteinských, kteří ráno ještě v Jenšovicích byli ubytováni, přepadla asi půl třetí škadrony pruských hulánů, a tak mezi nimi řádila, že tito museli ustoupit, načež i naši zpět až ku Hvězdě ustoupili a tam táborem se položili. Od naši strany tam padl major; dva důstojníci byli poraněni a asi 10 sprostých zůstalo mrtvých na místě. Jeden husar náš od pluku Lichtenšteina vysekal svého rytmistra, jsa sám proti sedmi pruským hulánům. Prusové v šarvátce této ztratili asi 50 mužů, dílem zabitých, dílem raněných.

Dne 25ho června leželi naši husaři a dragoni táborem u Hvězdy, Sichrova a u Paceřic. Tohoto dne bylo ticho; Prusové se ale přece už blížili k Hodkovicům. Dne 26ho června počalo se vojsko naše husaři a dragoni, nebo pěchotu jsme tu před válkou ani nespatřili šikovati v polích mezi Vodalnovicemi, Paceřicemi, Hvězdou a Sichrovem. Za Hvězdou na stráni, s níž celé údolí k Hodkovicům přehlédnouti lze, stála naše jedna baterie, která když Prusové počali k Sichrovu, Hvězdě a Žďárku po silnici i údolím postupovati, strašlivě mezi nimi řáditi počala, nebo pálila do plných řad pěchoty. Než dlouho nestřílela; jakmile Prusové vytrhli nad Jiloví, postavili svá děla na Zamlovu hrobku, a naši museli veliké přesile pruské ustoupiti.

Druhá baterie postavena byla u Doubí u košaté lípy na průhoně stojící, čekajíc až Prus jí přijde do rány. Prusové čerstvě ku předu postupovali a když červení pruští husaři nad Paceřicemi u Studnic se postavili, byli našimi děly od Doubí přivitáni, takže zpátky až za Hvězdu ustoupiti museli. Tu na návrší mezi Hvězdou a Žďárkem namířili děla svá na naši baterii k Doubí, a po půl hodině musela tato pruské přesile zase ustoupit, a sice až do Podolí.

Bylo právě poledne, když první hlídky pruské Jenšovice obsadily. Nato ode 2 hodin odpoledne až do večera do 7mi táhla s Fridšteinského kopce pruská pěchota se svými děly skrze Jenšovice, a po císařské silnici u Hvězdy táhlo hlavní oddělení po silnici i polmi obilím vedle silnice k Paceřicům, a odtud dílem k Turnovu, dílem ku Podolí. Pruský tábor toho dne byl jeden u Paceřic na návrší ku Hvězdě po obou stranách silnice a druhý u Daliměřic k nádraží Turnovskému. Z těchto dvou táborů vycházeli pak Prušáci jako vlci, aby vůkolní lid v pravém smyslu slova olupovali; nebo brali nejenom potřebnosti k jidlu a pití, ale všecko co jim do ruky přišlo, a co nemohli někde odnésti, to alespoň rozbili.

Nejhůře v celé osadě Jenšovicské hospodařili v Paceřicích, odkudž lidé ráno když kule jim do stavení už padaly byly utekli. Pisatel tohoto, toho času kaplan Jenšovicský, navštivil za týden nato čtyry stavení v Paceřicích, v nichž nejhůře hospodařeno bylo od nepřítele a zhrozil se toho co spatřil. Okna byla rozbitá, kamna zpřevracená, podlaha vytrhaná, stoly, židlice a šatníky rozbité, takže byl člověk rád, když z toho místa hrůzy odejíti mohl. Škoda v Paceřicích Prusy způsobena, páčila se po válce přes 30.000 zl r. čísla. Tohoto dne ráno byla zřízena na kvap prozatímní nemocnice v statku p. Karla Nejedlo ve Žďárku č. kamž se ranění od Žďárku a Hvězdy snášeli a sváželi.

Dne 27 června v noci, bránili naši přechod přes most v Podolí, kde jich velmi mnoho padlo, a asi 200 myslivců v stájích tamějšího hostince, odkud na Prusy stříleli, zajato bylo. Ve čtvrtek dne 28 června ráno měli už Prusové most Podolský v moci své a hrnuli se celou silou svou ku Mnichovu Hradišti. Tu byli ale s "Mužského" přivitáni strašlivou střelbou, která ale dlouho netrvala, nebo i tu museli naši ustoupit, nechtělili býti zajatí od Prusů, kteří ukrytým vchodem nahoru se dostali, a kterýžto vchod naši neobsadili.

Tohoto dne se zmocnili Prusové Mnichova Hradiště a hnali se bez oddechu ode Všeně přes Žďár ku Kosti a od Hradiště také k Sobotce, kdež napotom u Jičína zase s hlavním křídlem spojiti se měli. V pátek dne 29. června na svátek sv.apoštolů Petra a Pavla odpoledne byla svedena bitva mezi Libuníi a Jičínem, kde opět naši pruské přesile ustoupiti museli. U Jičína nejvíce utrpěli Sasové, naši spojenci, kteří kryli zpáteční tažení našinců.

Dne 30 června obsadili Prusové beze všeho odporu s naši strany Mladou Boleslav. Dne 27 června byla v hostinci na Hvězdě zřízena polní nemocnice, kamž raněni z bitky u Podolí dopravováni byli. Do této nemocnice musela obec Jenšovická každodenně, pod trestem 40 zl. r.č. 10 liber másla, něco vajec a mýdla odváděti, k čemuž na 8 dní zavázati se musela; zato byla ale ode všeho jiného drancování spisem jí daným ochráněna. Dne 28 a 29 června bylo všech raněných na Hvězdě 62.

Dne 3ho července byli ale všickni dílem do Hodkovic dílem do Liberce odveženi, a Hvězda vyprázdněna. Dne 3ho července byla svedena bitva u Králové Hradce, vlastně u Sádové a u Chlumu, která jak se praví byla ta nejstrašlivější až posud v Europě. Střelbu neustálou bylo slyšeti i zde v Jenšovicích. Vojska naše tam byla úplně poražena a couvala u velikém nepořádku skrz celou Moravu až k Vídni, kde bylo uzavřeno na měsíc příměří, počalo zároveň vyjednávání o pokoj, který skutečně ku konci srpna v Praze byl uzavřen.

Roku tohoto panovala také v mnoha místech v Čechách i ve vůkolí cholera. Silně panovala v Mladé Boleslavi, v Jičíně, v Turnově a v Železném Brodě. V zdejší osadě umřelo jenom 12 lidí tohoto času na nemoc tuto.

Mimo dva řečené členy spolku doprovodil roku tohoto spolek ku hrobu také mrtvolu cís. kr. nadporučíka od pluku krále pruského Karla Šchweppenberga, rodilého z Lince v Rakousích, který byv raněn při noční bitce u mostu v Podolí do polní nemocnice na Hvězdu byl dopraven, dne 30 června svátostmi umírajících zaopatřen, skonal ráno v 8 hodin 1 července, načež odpoledne v 5 hodin na hřbitově Jenšovicském pohřben byl. Mimo něho byl tu pochován také cís. kr. rakouský vojín od vozatajstva neznámého jména, z boje u Žďárku a z bitky u Podole cís. kr. desátník od pluku Martini jménem Sáhö ze Serdahen v okresu Prešpurkském v Uhrách.

Sestavil ing. Jiří Brož, toho času sloužící kronikář v Jenišovicích u Turnova

Comments