O tom, jak se dělají "chodské straky" a perníkové figurky

přidáno: 27. 2. 2011 12:30, autor: Obec Paceřice   [ aktualizováno 27. 2. 2011 12:45 ]
Původně přidáno 28.3.2006, autor: Jan Pavelka
 
Myslím, že je dobře když se lidé prostřednictvím internetu mohou dozvědět o historii, současnosti i o plánech do budoucnosti ve své, nebo jiné obci. Že tu historii a současnost tvoří lidé, kteří zde žili a žijí platí a bude platit stále. Někteří jsou díky svým skutkům a práci všeobecně z historie známi, ale o současnících toho většinou moc  nevíme. Nabízím vám proto seznámení s velmi šikovnými a pracovitými lidmi z osady Husa obce Paceřice. 
V naší obci žije se svým manželem Josefem nenápadná, skromná a milá paní Věra Zábranská, která je výtvarně nadaná a velmi zručná. Ta se svým mužem připravuje každoročně vánoční a velikonoční tradiční dekoraci, bez které si tyto svátky nedovedeme představit.
Pro paní Zábranskou začínají Vánoce už někdy začátkem září. To zadělá těsto na perníky a začne za asistence svého manžela péct. To je první fáze výroby ručně zdobených perníkových figurek, stromků, chaloupek a přívěšků. Ty chaloupky, stromečky a sáně se samozřejmě nepečou sestavené. A tady nastupuje stavitelská činnost mužské části rodiny. Upečené perníkové placky okrájí, zabrousí a slepí do požadovaného tvaru. Dalším krokem je ruční zdobení.  To paní Zábranská rozšlehá bílek s cukrem a dalšími ingrediencemi, bílou hmotu naplní do zdobícího sáčku a začne na perník vykreslovat různé jemné ornamenty  a figurky.
Jsou to hodiny a hodiny úmorné a titěrné práce u které nesmí chybět cit, láska a umění ale také velká dávka trpělivosti. Když pak ale prohlížíte ty různé betlémy, zasněžené chaloupky, sáně, andělíčky, srdíčka a stromečky, tak je vám tak nějak příjemně na duši. To není žádná počítačová animace, ale poctivá ruční práce.
Myslím, že již bylo dost povídání a i vy se potěšte pohledem na některé výrobky, alespoň na fotografiích.
 

Jistě jste pochopili, že vánočními perníky činnost paní Zábranské nekončí. Hned po Vánocích totiž připravuje perníčky s velikonočními motivy a začíná zdobit velikonoční kraslice. Ale ne ledajaké. Myslím, že pro objasnění techniky zdobení můžeme použít článek, který pod názvem Tradice nezanikla vyšel v časopisu Rodina a domov  6. dubna 1985:
V našem kraji je jistě hodně těch, kteří při vyslovení názvu "chodská straka" vědí, o co jde. Ano, je to známá velikonoční kraslice, vyráběná voskovou batikou, v jediné barevné možné kombinaci - bílé a karmínově červené. Na vyfouklé vajíčko - vejdumek - se namaluje špendlíkovou hlavičkou (dříve kotejšem, což byl husí brk) namočenou v rozehřátém vosku, vzor. Nechá se zaschnout, pak se asi na pět minut ponoří do červené barvy; když barva důkladně oschne, vejdumek se nahřeje, vosk se setře a kraslice je hotová. Známým výrobcem chodských strak byl Antonín Hoffmann z Domažlic. Nebyl však pokračovatel a tradice by málem zanikla, kdyby se před několika lety zrovna ve "strakách" nezhlédla Věra Zábranská z Velkého Sychrova na Liberecku. Opravdu - není to překlep. Věra Zábranská není z Chodska, ale velmi ráda vždy malovala velikonoční kraslice, až pak jednou uviděla v novinách ty chodské.
Napsala A. Hoffmannovi, který odepsal a popsal popisy a recepty na barvy. Pustila se do
zdobení strak, s nimi uspěla v soutěži o nejlepší kraslici, následovala nabídka z ULUV ke
spolupráci.

A tak se každoročně o Vánocích a Velikonocích jejími výrobky potěší mnoho rodin nejen v naší republice, ale i v zahraničí. Pro nás ostatní jsou oba příkladem zápalu pro věc a velkého umu.
Přejme jim oběma hodně zdraví. 

Comments